Rada: Doma být nechci, děsí mě to. Pelta? Nedostal adekvátní trest. Co dál?
Do redakce deníku Sport v pražských Strašnicích dorazil v bílé škodovce. Na dveřích u řidiče se lesklo logo Dukly Praha, na druhé straně bylo černými písmeny vysázeno jméno Petr Rada. „Mám smlouvu až do konce června,“ usmál se šestašedesátiletý trenérský bouřlivák. Duklu už nevede, čeká na novou práci. „Doma být nechci, děsí mě samota,“ říká s neskrývanými obavami ve speciálním vydání Ligy naruby.
Více než hodinový rozhovor plyne rychle. Rada je řečník, mistr gest. Koulí očima, kroutí hlavou, rozhazuje rukama, zlobí se, směje. Ale je to on. V té nejryzejší podobě. „Během barážového týdne jsem naspal deset hodin. Nejhorší dny kariéry,“ oklepe se hrůzou. Rozhodující penalty na vlastní oči neviděl. Zašil se do kabiny a otevřeným oknem poslouchal reakce diváků. „Když Mosquera nedal..,“ nadechne se. Pro Duklu nakonec všechno dobře dopadlo. V loterii pokutových kopů se zachránila a nový vlastník Matěj Turek tak nemusí tahat klub z druhé ligy.
Co bude s Radou? Za pár dní mu skončí smlouva, bude volný a bude čekat na nabídky. V prvním velkém rozhovoru po barážovém dramatu se nevyhne tématu rozhodčích a vztahu k nim, vyjadřuje se k situaci odsouzeného Miroslava Pelty a jeho trestu, mimo jiné vypravuje o práci ve Spartě, z koho měl strach a kolik peněz měl na posily ve Slavii.
