Staněk proti předsudkům: buldok s nákopem, kterého se útočníci bojí
Přestupová bomba zimy, Tykačův nový trumf, Kolářův drahý nástupce. Přestup Jindřicha Staňka do Edenu vzbudil pořádný rozruch – a právem. Jaké vytasí ex-plzeňský brankář trumfy, až doléčí čerstvé zranění lýtka? „Plzni vychytal titul a předvede spoustu zákroků, které si člověk pamatuje. Má také jeden z nejlepších reflexů v lize,“ říká v novém díle pořadu iSkaut redaktor deníku Sport a webu iSport.cz Daniel Konečný, sám bývalý brankář: „On se navíc ničeho nebojí a do všeho vlítne. Cítíte z něj charisma vítěze, buldoka, kterého se soupeř bojí. Je to možná nefér, ale u Aleše Mandouse, kterého považuju za fantastického gólmana, tohle necítím,“ dodává.
A co tolik propíraná hra nohama, která má být údajnou Staňkovou slabinou? „Jednou z jeho motivací bude chtít ukázat, že to tak není, i když hru neotáčí lépe, než Mandous. Umí to, ale Bílek to po něm nechtěl, Koubek to po něm nechtěl, a Šilhavý v nároďáku jakbysmet. Co má ale tutové? Velmi přesný dlouhý nákop na útočníka,“ míní Jiří Fejgl. „A pozor: na rozdíl od Vindahla a právě Mandouse tím velkým nákopem vytváří šance,“ dodává Konečný.
Existuje navíc ještě jeden pohled na fanoušky propíranou (ne)kvalitu: „Ptal jsem se na tohle téma některých ligových hráčů. A říkají: Hele, my radši než aby uměl gólman dobře nohou, což je teď strašně moderní, tak radši, ať nám vychytá zápas,“ přidává Michal Kvasnica: „Mandous titul nevychytal, ale Staněk ano,“ dodává.
